{{ subitems[item.mlid].body }}
{{ subitems[item.mlid].linktitle }}
Proč máte v pase napsáno, že jste muž, když jste žena? Jak se překračují hranice transgender člověku
Julie Papango je klinická laborantka původem z Filipín. Pomáhala zakládat naše laboratoře v Kambodži, Ugandě, Etiopii, Jižním Súdánu a na Papui Nové Guineji. V roce 2016 emigrovala do New Yorku a v současné době pracuje v Children's Hospital Los Angeles.
Poprvé se Julie chystala na misi v roce 2009. Po cestě ale narazila na problém kvůli jednomu písmenku v cestovním pase. Jako transgender ženě jí bylo při narození přiděleno písmeno „M“ značící mužské pohlaví. Na Filipínách bohužel není možné si označení pohlaví v dokladech změnit, nebylo to tedy naposledy, kdy jí nesoulad mezi písmenem v pase a tím, kým je, způsobil problémy.
Přečtěte si dnes, v Mezinárodní den nulové diskriminace, Juliin příběh.
Jedno písmenko v cestovním pase
Chystala jsem se na misi s Lékaři bez hranic do Biškeku, hlavního města Kyrgyzstánu, kde jsem měla pracovat v laboratořích, ve kterých se diagnostikuje tuberkulóza. Předtím mě mělo čekat ještě informační setkání. Moje cesta vedla přes Hongkong, kde jsem se s dvacetikilovým zavazadlem a tunou obav ocitla v malé místnosti, kam mě odvedli imigrační úředníci, aby mě vyslýchali.
„Pro jakou organizaci pracujete?”
„Kolik dní se zdržíte?”
„Proč nemáte zpáteční letenku na Filipíny?”
„Máte v Hongkongu přátele a rodinu?”
„Kolik máte na bankovním účtu?”
„Proč máte v pasu napsáno, že jste muž, když jste žena?"
„Lékaři bez hranic, dva dny, letím do Ženevy a pak do Biškeku, žádné, pár tisíc pesos.” Pak jsem se zarazila. Třesoucím se hlasem jsem řekla: „Jsem trans žena a nemohu si změnit označení pohlaví.”
Strávila jsem v místnosti 30 minut. Stále dokola mi kladli ty samé otázky. Protože byla neděle, neměli jak kontaktovat kancelář Lékařů bez hranic, takže jsem tam zůstala trčet s osobními doklady v ruce a s knedlíkem v krku.
Nakonec mě nechali odejít a omluvili se. Mlčela jsem a snažila se zůstat v klidu. Později jsem se dozvěděla, že mě vyslýchali, protože spousta transgender žen se vydává za turistky a jezdí do Hongkongu a Macaa poskytovat sexuální služby. V tu chvíli jsem si uvědomila, že mi hrozí riziko pokaždé, když procházím imigrační kontrolou. Jen kvůli písmenu M v mém pase.
Skryté jizvy
V roce 2012, již po několika absolvovaných misích, jsem žádala o etiopské vízum na konzulátu v jihosúdánské Džubě. Proces proběhl hladce a vízum jsem dostala.
Když mi však pracovnice na konzulátu chtěla vydat pas, všimla si, že úředník změnil označení pohlaví, které jsem zakroužkovala ve své žádosti.
I když jsem žena, označila jsem „muž”, protože to mám uvedeno v pase. Úředníci byli zmatení. Vysvětlila jsem jim, že jsem transgender žena a že si doma nemohu dokumenty nechat změnit. Řekli mi, abych se vrátila další den, protože potřebují prokonzultovat, zda mohu do Etiopie odjet. Zeptala jsem se proč. Jako důvod mi sdělili, že nemám pracovní vízum v Jižním Súdánu, takže potřebují potvrdit, zda mi mohou udělit vízum do Etiopie.
Nakonec mi po třech dnech řekli, že mi vízum dát nemohou. Koordinátorka lidských zdrojů Lékařů bez hranic, Francouzka, která byla velmi dobře obeznámena s pracovním právem v Jižním Súdánu, jim situaci výmluvně vysvětlila, ale bez úspěchu. Vízum mi z pasu strhli. Stejně jako v Hongkongu jsem neplakala. Frustraci jsem si ale nesla dál stejně jako jiné skryté jizvy, které se ve mně za ty roky nastřádaly.
Vzdorovat nerovnosti
Několikrát jsem dostala otázku, jestli se cítím dobře, když jako mezinárodní pracovnice Lékařů bez hranic jezdím do zemí, jako je Jemen, Irák a Afghánistán. Vždy jsem odpovídala, že jsem připravena do těchto projektů jet. Větší otázkou bylo, zda jsou tyto země připraveny na někoho, kdo je trans.
Nevěřím, že se dožiji toho, že moje země umožní lidem změnit si pohlaví. Proto tolik vzdělaných transgender osob z Filipín odchází do Evropy a Severní Ameriky. Jsem si vědomá, že i přes všechny těžkosti jsem stále nositelkou určitých privilegií. Mám dobré vzdělání, přístup k lékařské péči, která mi umožnila být svým pravým já, a profesní i osobní kontakty. Většina queer a genderově nekonformních lidí takové příležitosti nemá. Existuje spousta queer žadatelů o azyl, kteří jsou fyzicky a sexuálně zneužíváni, a to jak dalšími žadateli o azyl, tak lidmi u moci. Tato mocenská dynamika je většinou vychýlena ve prospěch těch, kteří nerovnost udržují.
V mnoha ohledech je klinická laborantka stejně zranitelná jako transgender sexuální pracovnice v Asii a queer uprchlíci a žadatelé o azyl v Africe a Latinské Americe. Věřím ale, že můžeme vzdorovat útlaku a nerovnosti, abychom se všichni, bez ohledu na to, kým jsme, mohli nejen při překračování hranic setkávat s lidskostí.